Mé Vhledy

Název článku:    Úvodem k mým vhledům

Zdravím vás přátelé,

Před čtením mých článků je důležité mít na vědomí několik věcí, které jsem zmínila v rubrice Úvodem k mým vhledům. Tím, že čtete mé články, je to bráno tak, že jste si tento úvod přečetli a informace v něm berete na vědomí. Děkuji za pochopení.

(Dodatek - důvod proč všechny články píšu do jednoho je ten, že články na těchto stránkách se nadají seřadit od prvního, ale je to opačně...proto jsou všechny mé vhledy tady v jednom "článku", aby byly v pořadí tak, jak je píšu, protože pořadí má svůj důvod. :)) )

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NÁZEV ČLÁNKU:   BDĚLOST

Tento soubor věcí, který by se dal doplnit ještě mnohýma dalšíma, až teprve v této době začínají i běžní lidé (nejen vědci) vnímat jako velmi aktuální a důležitý k pochopení, jak funguje náš život, proč v něm prožíváme to, co prožíváme, a především proč nám některé záležitosti nefungují tak, jak bychom si přáli, resp. jak je pro nás přirozené.

Ještě stále hodně lidí si myslí, že určité věci nedokážou ovlivnit, a vnímají a přijímají je tak, jakoby to byly věci staticky dané. Netuší, že je svým podvědomím nevědomky spoluvytváří, a ani to, že je mohou také kdykoli přetvářet a utvářet tak, aby žili plnohodnotný přirozený život. Tím nemyslím samozřejmě, že budou stále jen meditovat na obláčku. Myšleno je to tak, že budou aktivně tvořit život tím, co jim dělá radost a poznávat sebe sama skrz život a to, co nám nabízí, a to v každém jednotlivém životním tématu.

V tomto článku si dále můžeme více přiblížit jednotlivé pojmy tak, jak je vnímám já.

Stupeň bdělosti je u každého člověka různý, a to podle toho, jak je daný člověk zvyklý prožívat svůj každodenní život. Úplná bdělost je stav, kdy si plně uvědomujeme každý náš pohyb, každé slovo či myšlenku. Je to stav v úplné přítomnosti (pozor-neplést si s tzv. „přítomným okamžikem“, což je oblíbený fenomén dnešní doby, kdy se lidé snaží být ve stavu mezi myšlenkami - to je něco naprosto jiného a budu se tím zabývat v jiném článku). Máme své rozhodování plně pod kontrolou, vlastně ho nemusíme ani kontrolovat, děláme prostě to, co opravdu chceme a s čím souhlasíme - to, co odpovídá našim prioritám, naší povaze a stupni vývoje našeho chápání a uvědomění. Je samozřejmě jasné, že pokud vědomě děláme něco, co ve skutečnosti dělat nechceme, tak je to proto, že nám něco brání v naší svobodné vůli.

Podvědomý autopilot

Ve chvíli, kdy naše vědomí není úplně bdělé a v přítomnosti, (většinou to bývá, když na něco myslíme, nad něčím přemýšlíme a plně se nesoustředíme na naše okolí, máme prostě zaměstnanou mysl něčím jiným), přebírá naše chování - vše co říkáme, jak reagujeme a někdy i naše rozhodování v té chvíli - podvědomý autopilot,a to proto, aby se například něco nestalo našemu tělu, když jsme někde v provozu, například na ulici, aby naše podvědomé reakce přebrali kontrolu na našim tělem a tělo mohlo dál fungovat podle nastavení v našem podvědomí, kterým se podv. autopilot řídí - většinou na základě podvědomé logiky nebo předešlých zkušenostech (např. pokud jdeme cestou, kterou už známe, nebo jsme v situaci, kterou známe, dejme tomu přecházíme přes přechod, je jasné, že půjdeme na zelenou a je to vidno i podle lidí kteří jdou přes přechod s námi.) Myslím, že tohle je jasné a není to třeba více rozvádět.

Má se většinou za to, že co je v podvědomí, to je i ve vědomí - to znamená, že co se danému člověku nahrává během života do podvědomí, tak podle toho to také vnímá vědomě a souhlasí s tím. Nebo prostě nad tím ani nepřemýšlí a bere to jako samozřejmost, že tím je, má pocit, že to tak má být a že dokonce je to stejné i u druhých, (proto pak například jeden člověk nechápe, jak může dělat druhý něco jinak, když logické je to co vnímá ten první) neuvědomuje si, že každý máme svou vlastní logiku a svůj vlastní svět.

Ne vždy to tak (naštěstí) je, protože se stále vyvíjíme, naše vědomí se vyvíjí. Vědomě děláme určité kroky a skoky ve vývoji - ve vnímání a chápání sebe a okolí a všeho v životě, stále se měníme přes naše zkušenosti, získané vědomosti apod. Kdežto podvědomí se nijak nevyvíjí, to jen jakási studnice/základna s uloženými vzorci vnímání a chápání všech témat života, vytvořených na základě přesvědčení, která jsme přejali z venčí, případně něčeho, co se nám vytvořilo spojením více přesvědčení (pak máme totiž pocit, že jsme na to přišli sami, ale ve skutečnosti jde jen o logické spojení přejatých přesvědčení, která spolu souvisí a dala se nám dohromady), tak jako tak je vše převzato z venčí, z okolí, tím jak jsme rostli, poznávali svět, a o tom světě - jak to v něm funguje - nás učili druzí. (Já tomu říkám uložený software v podvědomí, nebo se tomu v zahraničí říká mind-setting). A toto nastavení, naše podvědomé přesvědčení a vzorce nás ovlivňují v životě. Můžou tam být užitečné a potřebné vzorce, které potřebujeme používat. Ale mohou tam být i věci, se kterými nerezonujeme, dokonce si mohou protiřečit s naší přirozenou povahou. A ani si jich vědomě nemusíme být vědomi. V situacích, kdy nejsme plně přítomni, mohou o něčem rozhodovat za nás, například když s někým mluvíme a plně se na to nesoustředíme a až po nějaké době se divíme, že jsme něco řekli nebo se rozhodli pro něco, s čím vlastně ani nesouhlasíme.

Pokud nechceme, aby nějaká skrytá přesvědčení nám bránila prožívat život tak, jak si přejeme a vnímáme přirozeně, pak je třeba být si vědom, že nějaká taková podv. přesvědčení máme a můžeme je např. zanalizovat. Většinou už když si uvědomíme, že něco nechceme, a zároveň si uvědomíme, odkud jsme to převzali, proč to skrytě fungovalo a že to nepotřebujeme, pak se to může samovolně odblokovat, stačí, když si to uvědomíme, a hlavně nepřijímat to jako součást nás samých a být si vědom, že je to jen něco, co naše podvědomí nějakou dobu našeho života podsouvalo, používalo, ale my se rozhodneme už to nepoužívat a zaměřit se na to, jak chceme danou věc vnímat přirozeně.

A proč to všechno takto rozebírám - vratmě se zpět k podvědomému autopilotu. Autopilot se řídí tím, co je v podvědomí, tak je to uzpůsobeno - je to jednoduchá matematika. Takže je dobré být u kormidla vědomí a být plně v přítomnosti (abychom neříkali a nedělali věci, které bychom vědomě nikdy dělat nechtěli), a pokud zastihneme nějaké letmé podvědomé myšlenky, nemusíme je brát za své, ale můžeme se (pokud chceme) nad nimi zamyslet - odkud se vzali a proč ukazují něco jiného, než ve skutečnosti vnímáme vědomě.

( V praxi poznáme, že jsme nebyli v nějakou dobu u kormidla podle toho např., když nám někdo řekne, „hele ale to co jsi mi řekl, to bylo dost divné“, nebo „proč jsi to řekl?“ A my se pak divíme a tvrdíme, že jsme to neřekli (ale řekli, jen kdyby nás tak nahráli na pásku) nebo že jsme to tak nemysleli..., ....ale mysleli, jen jsme si to v tu chvíli neuvědomovali. Většina lidí se to snaží pak zamést pod koberec  místo toho, aby se nad tím zamysleli a pochopili, co se vlastně stalo a co z podvědomí zrovna mluvilo za ně.)

Odkrývání podvědomých přesvědčení a vzorců vnímání a chápání je jedním z nejoblíbenějších způsobů, jak porozumět sobě a svému životu, a tomu, proč se v něm odehrává to, co v něm máme. A na druhou stranu také nabízí způsob, jak začít tvořit to, co s námi rezonuje, a vnímáme, že je naše přirozenost, ...nebo se jednoduše prostě zaměřit, a tím už se to tvoří.

Ještě bych mohla uvést jednoduchý příklad rozpoznání letmé automatické myšlenky z podvědomí.

Vědomě může nějaký člověk vnímat tak, že hojnost je přirozenost a že co si přejeme, je nám dáno *. Že je nám dáno, abychom se cítili dobře, pohodově a měli věci, které nám dělají radost a hojnost/peníze a komfort k tomu patří také, proč by ne. A taky obecně vnímá, že chce, abychom se měli všichni dobře, a že každý může mít bohatství, kolik chce. Nemá s tím žádný problém. Může být ale například v situaci, kdy jde po ulici a je někde zaparkované obrovské drahé auto, může mu v mysli přelétnout rychlá podvědomá myšlenka typu „ach jo, ten se má“ nebo „to se někdo má no, asi na to vyhrál, kdo ví, kde k tomu přišel“ (spolu s odpovídajícím podvědomým pocitem), a ani to nemusí plně vědomě zaznamenat, přitom právě tato myšlenka, kdyby si ji uvědomil, mu může prozradit nějaký podvědomý vzorec, který odněkud přejal - nejčastěji to bývá z dětství od dospělých. A takto když ho ta myšlenka zavede až do minulosti, může objevit např. blok, který mu brání dosáhnout větší hojnosti, protože si podvědomí odněkud pamatuje, že nějaká osoba vnímaná jako důležitá v jeho životě (důležitá v tom, jak např. ten dospělý jeho jako dítě přijímá - nejčastěji to bývají rodiče), uviděla v té vzpomínce někoho přijet velkým bourákem nebo pozorovala někoho, kdo očividně je bohatý a dala najevo odpor k tomuto člověku a mohla i poznamenat něco slovy + vyjádřila nějaký neg.emoční postoj. Což mohlo vést k tomu, že si podvědomě daný člověk, který byl tím dítětem, brání až do současnosti mít víc peněz, aby takto na něj nereagovalo okolí a neztratil například přátele apod.

 

(* samozřejmě přání je kapitola sama pro sebe, předpokládám, že čtenářům je jasné, že nemám na mysli jakékoli přání, které by omezovalo okolí nebo zabraňovalo komukoli v okolí ve svobodné vůli)

(Pokračování článku příště, v případě dotazů můžete využít rubriku "Dotazy Čtenářů")

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NÁZEV ČLÁNKU: RODIČE A DĚTI